Dnes je na tom místě vybudován areál pro turisty, jezdí sem rádi i quiťané na víkend a vyrazili jsme i my. Chceme si přece stoupnout každou nohou na jinou polokouli !
Vyrazili jsme ráno po snídani trolejbusem na autobusový terminál na severním okraji města a odtud ještě příměstskou autobusovou linkou necelou hodinku cesty na místo. Bylo ještě poměrně časně a areál byl skoro prázdný. V klidu jsme prohlédli krámky, kde místní indiáni prodávali své výrobky, vystoupili na ochoz památníku a prohlédli krajinu kolem. Uvnitř památníku je muzeum, které dokumentuje jednak činnost francouzů při měření Země, dále pak jsou expozice, popisující život všech významných indiánských etnik.
Před polednem jsme si všimli nabídky jedné agentury na krátký výlet do nedaleké přírodní rezervace Pululahua a hned jsme tam s nimi vyrazili. Místo s tímhle hrozným názvem je kráter staré vyhaslé sopky. Dno kráteru je propadlé asi 400 metrů pod okraj vrcholu a vytváří rovnou plochu o průměru asi 5 kilometrů. Zvětralá sopečná půda spolu s ochranou před větry a stabilní teplotou vytváří výborné podmínky pro pěstování všech možných plodin - je to farmářský ráj. Žije tam asi tak dvacet rodin, které mají povolení obdělávat půdu, jinak tam platí přísná pravidla přírodni rezervace.
Když jsme se vrátili, dali jsme si něco k pití a najednou slyšíme hudbu a rachot. Jó, je přece karneval a i tady se chystá slavnostní průvod. Nebyl sice jako v Riu, ale radost udělal. Napřed šla banda bubeníků,
za nimi pan starosta a místní dámy, ...
a nakonec - ano, je to neuvěřitelné - ta diva uprostřed není nikdo jiný než Miss World 2011 z Ekvádoru. A ta růže, co hází, tak ta je pro mne. Nosil jsem ji v kapse u košile až do podvečera, pak jsme jí dali v parku jedné malé holčičce. Večer jsem nemohl usnout ...
Ale stejně nejlepší byli ti bubeníci. Popoběhl jsem a natočil je ještě jednou:
Pak jsme usoudili, že zážitků už bylo dost a že máme hlad. Vyšli jsme před areál, kde bylo spousta stánků s nejrůznějšími dobrotami. Ani jsme nemuseli moc vybírat, všechno vypadalo vábně, pravé ekvádorské:
Flák vepřového, pečený banán, brambora, kukuřice, zelenina, ... nelze odolat.
S plnými bříšky jsme pak nasedli na autobus a vrátili se do Quita.
To byl zase hezký den !