Vyrazili jsme ráno z Mindo o půl sedmé autobusem do Quita.Autobus končil na severním terminálu, pak následovala trochu zmateční jízda místní dopravou přes celé město až na jižní autobusový terminál. Zmatek byl proto, že v mém turistickém průvodci byla stará informace o tom, odkud autobus odjíždí. Nový jižní terminál je postaven kus za městem a vypadá velkolepě - spíše jako letiště. Vůbec autobusová doprava je tu perfektní a mohla by nám sloužit za vzor. Stihli jsme autobus v 11 hodin a za dvě a půl hodinky jsme vystupovali na terminálu Latacunga. Cesta vedla na jih po panamerické dálnci. Panamerikana je sice místy skutečná dálnice, většinou ale normální dvouproudá asfaltka, dá se po ní ale dojet z Aljašky až na jih Chile.
Latacunga (2800m.n.m) je asi devadesátitisícové město, klasická koloniální architektura. Leží v blízkosti vulkánu Cotopaxi a v minulosti už bylo třikrát zle poničeno erupcí vulkánu a následným zemětřesením. Město se z toho vždy zotavilo, místní věří, že je ochraňuje jejich patronka Mamá Negra (Černá matka). Na její oslavu pořádají každoročně velkolepý festival s hudbou, maškarním průvodem, tancem, ohňostroji a bujným veselím. Ale pozor - bez alkoholu. V Ekvádoru se alkohol včetně piva pije velice málo, prakticky vůbec. Normální je pít ovocný džus jugo všech možných příchutí.
Svezli jsme se za dolar taxíkem na náměstí, kde jsme měli podle Lonely Planet vyhlídnutý Hotel Central. A byla to dobrá volba. Hned v recepci jsme se setkali s mladým párem Čechů, kteří cestují po Jižní Americe a právě se vrátili z výstupu na vrchol Cotopaxi (5897m). Chvíli jsme povídali, vyprávěli zážitky a pak už se nás ujala majitelka hotelu - paní domácí. Bylo to velmi vřelé a upřímné přivítání. Pozvala nás k sobě na kávu a že zrovna dovařila oběd, hned nám nabídla také. S díky jsme přijali, Hanka konverzovala, já jsem přikyvoval. To se u nás asi stát nemůže. Měli jsme pěkný velký pokoj s koupelnou za 18 dolarů.
Odpoledne jsme si prohlédli město, něco nakoupili. Našli jsme agenturu, která zajišťovala výlety na Cotopaxi a to nás samozřejmě zajímalo. Kromě výstupu na vrchol nabízeli asi dvě varianty, jednu s výstupem na kraj ledovce, druhou trochu níže k horské chatě. Obě se nám zdály pro nás dost obtížné vzhledem k terénu a nadmořské výšce. Kromě toho panovalo dost oblačné počasí, šance na výhled na vrchol nebo do krajiny byla malá a tak jsme si to rozmysleli. Dali večeři a šli spát. Latacunga
Druhý den jsme měli v plánu výlet na kráter- jezero Quilotoa (3914m). Jelo se nejprve autobusem do vesnice Zumbahua. Zpočátku bylo zataženo, ale jak jsme nabrali výšku, oblačnost zmizela. Cestou se otevíraly úžasné pohledy do horské krajiny. I v těch výškách je to všechno zelené. Většina půdy je obdělávaná, sopečná půda je velmi úrodná a vláhy je tu taky dost. Políčka v prudkých stráních se ale obdělávají ručně. Z vesnice Zumbahua je to ke kráteru ještě asi 14 kilometrů, je třeba si najmout pickup nebo čtyřkolku. Dohodli jsme se s dvojicí studentek z Brazílie a vzali auto - pět dolarů dohromady. U kráteru jsme byli za chvíli.
Kráter Quilotoa jsem měl okoukaný z internetu, přesto mi ale ta podívaná vyrazila dech. Poslední erupce vulkánu byla někdy v r. 1797, od té doby je v klidu a dno kráteru zaplnilo ohromné zelené jezero. Strmé stěny jsou 400m vysoké. Samozřejmě je možné sejít dolů ke hladině po klikaté cestičce. Kousek jsme to zkusili, ale zakrátko jsme usoudili, že bude lepší obdivovat lagunu shora. Po obvodu kráteru vede pěšinka s krásnými výhledy. Hodně jsem fotil, potkali jsme i pár místních zvířat. Odpoledne jsme chytli autobus zpět. Po cestě jsem fotil, ale z drncajícího autobusu přes špinavé okno to nebylo to pravé, ale lepší než nic. Asi kolem páté hodiny jsme byli na hotelu. Quilotoa .
Další den (středa) jsme měli v plánu výlet do blízké vesnice Saquisilí, kde se konají velké "pravé indiánské" trhy. Ten hlavní trh bývá ve čtvrtek. Mysleli jsme, že je tam rušno i v jiné dny, ale paní domácí nám řekla, že ve středu to nemá cenu. Druhým pádným důvodem byl průjem, který jsem asi chytl ze včerejší polévky na Quilotoa. Zaháněl jsem to napřed místním rumem a pak nějakými prášky, ale na výlet to nebylo. Dopoledne jsme udělali několik krátkých vycházek po městě, kolem poledne se to už dost vylepšilo. Naposled jsme nahlédli do kostela na Plaza San Domingo. Byl plný lidí ve svátečním oblečení i v maškarních kostýmech. Jak jsme se dozvěděli, byl to svátek patronky místního kostela - Madona de la Cisne (přibližně Labutí Panna). Po skončení obřadu vyšli všichni ven na náměstí a vynesli na nosítkách sošku své patronky. Pak začalo na náměstí úžasné divadlo. Začala hrát kapela - správný band (trumpety, pozouny, saxofony, bicí) a skupina asi třiceti tanečníků a tanečnic předvedla dlouhý rytmický tanec, při kterém se tajil dech. Mezi tanečníky chodil dráb s karabáčem a kontroloval, jestli se někdo neulejvá. Další postavy představovaly černého krále, anděla na koni... Nebyla to žádná šou pro turisty (kromě nás tam skoro žádní nebyli), bylo to autentické, jejich oslava. Neměl jsem sebou foťák, Hance vyprávěla sousedka o významu jednotlivých postav. Dověděli jsme se, že po skončení tance půjde průvod městem kamsi na stadion, kde bude oslava pokračovat. Vyrazili jsme rychle na hotel pro foťák a pronásledovali průvod. Bylo to snadné, na ulici po nich zůstávala stopa z plátků růží, které házeli na cestu před sošku své madony. Dostihli jsme je na zeleném plácku, kde měli chvilku odpočinek. Madona de la Cisne
Po chvíli se dal průvod opět do pohybu po jedné z hlavních ulic, zastavil provoz a pokračovala hudba a tanec na silnici . Natáčel jsem z povzdálí z chodníku mezi davem lidí. Byl to úžasnej mumraj!
Šli jsme s průvodem ještě kus cesty, pak jsme je nechali slavit a vraceli jsme se zpět do centra. Prohlédli jsme místní tržiště, zastavili jsme se na jídlo. Hanka si dala pizzu, já jsem na ni koukal, pak si dala kafe, já na ní koukal. Na hotelu jsem si dal hořký čaj, Hanka na mne koukala :)
V podvečer jsme šli znovu do města. Na náměstí v katedrále byla zrovna svatba. Sledovali jsme dlouhý obřad v kostele. Pak novomanželé vyšli před kostel, rozezněly se zvony, na novomanžele začala létat rýže, ženich na oplátku rozhodil mezi přihlížející několik hrstí mincí.
Tím se pomalu končil náš pobyt ve městě Latacunga. Ráno odjedeme zase o kus dál, čeká nás město Baňos.